Když jsem byl dopoledne u pacientů, jeden mě přivítal, a byli tam s ním tři muži. Jeden z nich mě oslovil a řekl mi, že je zarytý ateista. Přistoupil jsem k němu se zájmem a říkám mu: „Víte, já nejsem agitátor náboženství. Přicházím k lidem jako člověk k člověku a sdílím se s nimi.“ A tak jsme se opravdu začali sdílet. Vyprávěl mi o své rodině, jak funguje, jaký má pěkný vztah se svou manželkou a jaký vztah má se svou širší rodinou. Pak řekl: „Víte, i když jsem odpůrce křesťanství a nevěřím v Boha, mám švagrovou, která se stará o kostel v jedné vesnici. A tak jsem se trošku změnil.“
Poslouchal jsem ho dál, jak vypráví, a také jsem mu říkal něco ze svého života. Byl úplně nadšený z toho, jak jsme si povídali. Ostatní pacienti to poslouchali a mně blesklo v hlavě: „Pošli té švagrové Nový zákon.“ Řekl jsem: „Mám překvapení pro vaši švagrovou. Pošlu jí přes vás Nový zákon. Ona jako praktikující katolička bude překvapená, že jí tento Nový zákon dáte vy.“ A on mi na to řekl: „No, ale já si ho nejdříve přečtu sám.“ Řekl jsem: „To bude skvělé.“ A tak jsem dostal ještě větší odvahu a řekl jsem mu, že se za něj pomodlím. „Modlitba vám neublíží,“ řekl jsem. „No to mi neublíží.“ Tak jsme se modlili. Vyvyšoval jsem Pána Ježíše a říkal: „Pane Ježíši, Ty tohoto muže miluješ a já mu žehnám. Prosím, dotkni se i jeho zdravotních problémů.“ Nakonec byl tento člověk velmi vděčný za čas, který jsme spolu strávili.