Když jsem byl minulý týden opět za lidmi v nemocnici, dostal jsem se do velmi tmavé situace. Na pokoji byly ženy, které si mezi sebou dobře povídaly, a byla tam příjemná atmosféra. S jednou ženou jsme začali sdílet Boží slovo. Když jsem jim potom nabízel modlitbu, byly velmi překvapené, a zejména tato žena byla velice vděčná za modlitbu a řekla mi: “Víte, většinu života bydlím v Německu a teď jsem přijela k dceři sem do Kroměříže a ocitla jsem se v nemocnici. A teď, když máme tento rozhovor, si uvědomuji, že jsem se potřebovala s vámi setkat a slyšet to, co jste nám říkal.” Moc děkovala za modlitbu. Zajímavé bylo, že byla evangelického luteránského vyznání. Byla velmi vděčná také za nový zákon.
Tak jsem byl z toho potěšený, protože žena přijela na dovolenou a ocitla se v nemocnici. Ale Pán Bůh někdy připraví takové situace, aby lidé skutečně mohli přilnout více k Pánu Ježíši.
Když jsem tam byl pak v sobotu, šel jsem pro změnu za muži na pokoj. Jeden z nich na tom byl psychicky velmi špatně. Když jsem k němu přišel, řekl mi: “Sedněte si a přečtěte si diagnózu, kterou mám.” Měl rakovinu tlustého střeva a byl z toho velice zničený. Tak jsem ho povzbuzoval a řekl mu své svědectví: “Když jsem slyšel diagnózu, že mám zhoubné nádory, byl jsem na tom také psychicky velmi špatně, takže rozumím vaší situaci.” Hladil jsem ho po rameni a pak mi řekl: “Víte, byl bych rád, kdyby mi ta modlitba pomohla.” On celý život nebyl věřící.
A tak jsem ho opravdu povzbuzoval a řekl mu: “Pán Bůh vám dá sílu i odvahu, abyste tím prošel.” Naproti němu ležel pacient, za kterým jsem potom šel. Byl to pacient, za kterým jsem byl už mnohokrát. A pak mi řekl: “To, co jste tam pánovi naproti říkal, je velká pravda.”