S kolika pacienty si do teď v kontaktu a jaký s nimi máš vztah?
Já si všechny pacienty, kterým za dobu 12 let, co jsem v té službě, nejsem schopen zaregistrovat ve své paměti. Ale zajímavé je, že když se s nimi setkám opakovaně, ti pacienti se ke mně hlásí a i personál se ke mně hlásí.
V té službě je ale taky úplně celé pásmo pacientů, se kterými jsem se setkal a sloužil jsem jim třeba dvacetkrát, třicetkrát nebo padesátkrát. S nimi jsem navázal hluboké vztahy a z boží milosti sem je přivedl do cíle. Ale to je pásmo. Teď na to navážu.
Svědectví:
Když jsem byl ve středu v nemocnici, tak tam ležela pacientka právě od nás z vesničky, které je 90 let. Já jsem věděl, že ona půjde na ortopedii a že jí budou měnit kloub. Tak jsem ji chtěl po té operaci navštívit,
Na pokoji kde ona leží, byli další 4 pacientky. A ona teda podstoupila operaci kyčelního kloubu. Není to lehká operace, ale primář jí říkal, vy to zvládnete. A ona to opravdu zvládla jak psychicky, tak fyzicky. Po hodině rozhovoru, který jsme spolu měli, protože ona už byla před několika lety v nemocnici, říkala: Prosím vás pěkně, Budeme se modlit? já říkám ano. Ona říká, víte, já se každý den k pánu Ježíši modlím a tak chci, aby se i ten čas dovršil.
Tak jsme se modlili a vedle byla pacientka, která tam byla jenom jeden den, přivezli dopoledne a ona to poslouchala. Tak jsem přišel k ní taky. A říkám: Můžu se i za vás modlit? Ano, budu velmi ráda. No a tak jsem se za tuto pacientku taky modlil. A u okna byla další pacientka, která to všechno poslouchala, ale měla tam dceru s vnoučkem. Já už jsem chtěl odejít, ale vrátil jsem se tady k té pacientce. Co tam měla tu návštěvu. Tu dceru s tím vnoučkem. A jak jsem se díval na tu dceru, tak mi byla nějaká povědomá. Obrátil jsem se na tu dceru, říkám jí:
Já bych vám něco chtěl dát. A ona říká: Vím, co mě chcete dát, nový zákon, ale ten mi nedávejte protože já jsem pracovala na interně jako sestra a vy jste mě ten nový zákon před několika lety dal. Á já říkám: Tak to je bezva. No tak když nemůžu dát vám protože ho máte, tak dám mamince. A maminka říkala: Jé, to sem ráda. (Byla velmi vděčná). A tak jsem znovu přišel v sobotu (včera) na toto oddělení, protože jsem zase šel za tuto pacientkou a ta sestava tam byla stejná. Tak jsem se zase za ním modlil a ta dcera tam byla zase s tím vnoučkem za tou svojí maminkou. A když jsem se s nimi loučil. Tak ta maminka i ta dcera říkali ne na shledanou, ale s pánem bohem.
Tak mě to tak potěšilo.