Když jsem byl po operací na počátku února, tak jsem byl jeden den na jipce a ten den byl pro mě velmi těžký. Byl tam spolu pacient, který byl velmi vulgární vůči svému okolí, vůči telefonátům s dětmi. Prostě bylo to pro mě těžké.
Ale potom jsem byl přeřazen na svůj pokoj a tam to bylo zajímavé. Byla středa, myslím 7. února a já už jsem pomaličku musel scházet z postele, protože rada to vyžadovala celkově, abych se pohyboval. A jeden z pacientů tam měl návštěvu. Měl tam manželku, dceru a dostal jsem pokyn odpoledne, když tam byla ta návštěva.
„Vezmi tři nové zákony a přines jim je“. Tak jsem poslechl, vetřel jsem se slušně mezi ně do jejich rozhovoru a říkal jsem jim „Každému z vás mám předat tento nový zákon“. A ta jeho dcera se na mě dívala a já říkám: „Mimo to, že jsem tady pacient, dělám tady kaplana. A tak jsem potom šel na chodbu, procházel jsem se, vrátil jsem se zpátky na pokoj a dostal jsem další pokyn. Setkal jsem se tam s ošetřujícím bratrem a s tím bratrem jsme měli velice nádherný čas i vztah. Takový přátelský, kamarádský. On měl rok po škole, byl to 20-letý chlapec, a tak jsem se optal co chce v budoucnu dělat. Udělá si nástavbu, a říká, že chce být letecký záchranář. Tak jsem ho v tom podpořil a přišel jsem zpátky na ten pokoj a dostal jsem pokyn od pána: „Zanes mu teď nový zákon“. Tak jsem mu ho zanesl, ještě jsme se bavili, výborně.
Na druhý den ve čtvrtek pacienti měli návštěvy a oni s těmi návštěvami šli potom na chodbu. Ale ještě když jsem přinesl ty tři nové zákony tomu pacientovi a té jeho ženě a dceři. Jak odešli, tak on ke mně promluvil a říkal mi: „Víte, moje dcera když vás viděla, tak říkala, že ten člověk je jí velice povědomý. No a když jste potom přišel za náma řekl jste, že tady děláte kaplana.“
Ona říká: „Jé(ona je na mateřské), vždyť on chodil k nám na oddělení na jipku. Já ho znám, ona je zdravotní sestra, akorát v tomto období je na mateřské.“
Pavel Čep