“Když jsem procházel předoperačním vyšetřením, tak jsem přišel k panu doktorovi, kterého jsem shodou okolností znal. A on mi říká: “Co vy, snad nepůjdete na operaci?” “Pane doktore, je to nevyhnutelné.” No tak jsem se posadil, on si určité věci ověřoval a zrovna když něco psal, tak se zastavil a říká: “Z jaké církve vy jste?” “Z Apoštolské.” “Já jsem ze smíšeného manželství, můj otec byl evangelík a moje matka byla katolička a já jsem zůstal s rodinou jako katolík.”
“Pane doktore, já si moc dobře vzpomínám na vašeho tatínka, za kterým jsem poměrně dost chodil a velmi rád si na něj vzpomínám.” “To já vím, vždyť jsme o tom tehdy mluvili, když jste za ním chodil.” A když potom pokračoval v tom vyšetřování, tak jsem prožil, že mu mám dát Nový zákon.
Dal jsem mu ho a pan doktor ho s radostí přijal. “To je bezva, to mě donutí k tomu, abych si písmo svaté konečně začal číst pravidelně.” “Pane doktore, vždyť tam je tolik nádherných příběhů ze života pána Ježíše a různé další příběhy.” A pan doktor říká: “Já si ho tedy tady nechám v práci v šuplíku, abych si z něj tady mohl číst.” A tak pokračoval ve vyšetřování dál.
Potom jsem prožil další takový pokyn. “Pošli nový zákon i jeho manželce.” A v tašce jsem měl tři nové zákony. Tak ty dva nové zákony jsem ještě poslal pro jeho manželku a dceru. A bylo úžasné, že se mezi námi otevřela taková srdečnost a on byl velmi vděčný za to, že i pro jeho manželku měl nový zákon.”
