Jaký druh podpory nabízíš rodinám pacientů?
S rodinami pacientů jsem v menším kontaktu. Nicméně poslední dobou se snažím chodit, když jsou návštěvy. Využívám právě i toho, abych se s těmi lidmi nějak zkontaktoval. Právě tento týden, když jsem byl v nemocnici, to bylo velice vstřícné ze strany těch rodinných příslušníků. Jedna paní mi řekla: “Pojďte za maminkou, ona bude velmi ráda. Já si půjdu vyřídit nějaký telefonát na chodbu.” Bylo to velice dobré, že jsem se za ní modlil a sdílel se s ní. Potom tam došla další návštěva za jinou pacientkou. Tak i ty lidi jsem oslovil a požehnal jsem je Božím slovem. Potom tam byla jedna pacientka nemohoucí. Takzvaně už blábolila. Už jsem chtěl odcházet a ani jsem se s ní moc nechtěl bavit a ona říká: “Pojďte prosím i za mnou.” Tak jsem se šel za ní modlit. Takže když se s těmi lidmi setkávám, tak je to velmi příjemné a vstřícné.
Jak se vypořádáš s člověkem, který vyznává jiné náboženství?
Nejsem tam kvůli tomu, abych ty lidi přesvědčoval, protože já potřebuji využít ten čas a tu příležitost, když jsem s těmi lidmi, tak jim zvěstuji Pána Ježíše. Většinou ale sloužím lidem, kteří se hlásí k římsko-katolické církvi a těmto lidem nejvíce sloužím. Nic jim neberu, ale dávám jim Pána Ježíše. A když se s těmi lidmi setkám opakovaně, tak ti lidé se sami přihlásí, abych se šel za ně opět modlit. Setkal jsem se s lidmi z nejrůznějšího spektra. S křesťany, muslimy a s lidmi, se kterými bych se normálně nesetkal a nebavil.
Svědectví:
Před Velikonocemi jsem se modlil, jak mám chodit do nemocnice za lidmi. A dostal jsem takový pokyn, abych 3 dny každý den tam byl. Tak jsem začal ve čtvrtek a pokračoval přes pátek a sobotu. Bylo to velmi požehnané, protože Velikonoce jsou svým způsobem velmi zajímavé. Myslím, že sdílení se s lidmi o Velikonocích je důležité. Přišel jsem na jeden pokoj a byly tam už takové starší pacientky. K jedné z nich jsem přistoupil a ptal se jí, jak se má, co prožívá a tak jsem se jí zeptal: “Nad čím teď přemýšlíte?”. A ona se usmála a říká: “Nad utrpením Pána Ježíše,” což mě vcelku udivilo, ale o to víc potěšilo a tak jsme se ještě spolu sdíleli o tomhle tématu. Potom jsem přišel na jiný pokoj. Taky jsem procházel lůžko od lůžka a zastavil se u jedné z těch pacientek a ptal jsem se, jak se má. “Tak mě to mrzí, že zrovna na Velikonoce musím být tady, ráda bych byla v kostele.” Tak jsem se zamyslel a řekl jsem něco, co jsem ještě nikdy nikomu z pacientů neřekl. No a naráz Duch Svatý mi dal impulz a řekl jsem jí: “Dnes mám takový pašíjový čas”. Význam slova pašíje znamená utrpení. Máme možnost se zamyslet nad utrpením Pána Ježíše, ale taky když my procházíme určitým utrpením, o to nás to víc obrací tu naši pozornost k němu. A právě toto Velikonoční období je spojené s jeho smrtí na kříži. A já jí říkám: “Myslím si, že zrovna jste v tuto dobu na nejlepším místě. Sama tím procházíte a Ježíš vám rozumí, protože taky trpěl.” No a tak naráz byla povzbuzena a potěšena. Modlili jsme se spolu a byl jsem z toho potěšený taky, že to mohl být takový fajn čas.
Pavel Čep