Solí v oku tornáda, Ivo Sysala o práci diakonie na jižní Moravě

Jak jsme vnímali neštěstí, které potkalo obce na jižní Moravě? Jak diakonie pomáhala a pomáhá? Jak se rozhodovala o taktických krocích a jak bude v regionu dál působit? To se dozvíte v článku Ivo Sysaly, ředitele Diakonie Apoštolské církve.

13. srpna 2021, Třinec: To, co přišlo 24. června v půl osmé večer, totiž tornádo o síle F4, asi nikdo z nás nejenže nečekal, ale ani za celý svůj život nezažil. Po neuvěřitelných nočních a ranních zprávách z médií jsme v diakonoii začali žhavit telefony a e-maily, mapovat situaci a podnikat první kroky. Díky Boží prozřetelnosti jsme se na podobné situace začali připravovat asi o půl roku dříve, kdy jsme rámci diakonie založili tzv. SOS tým. Jedná se o databázi dobrovolníků, kteří jsou připraveni kdykoli vyrazit na místo nějakého neštěstí či živelné katastrofy a účinně pomoci. Také jsme již měli připraven sbírkový účet pro podobné příležitosti a rovněž plný sklad potřebného nářadí, pracovních pomůcek a dalšího vybavení.

Naší první starostí přirozeně bylo, zda řádění tornáda přežili všichni členové našich sborů v Břeclavi a v Hodoníně. Odpověď jsme dostali brzy. Díky Bohu kladnou. A nejen to, dokonce jsme zjistili, že se jejich domům tornádo úplně vyhnulo. To, že někteří měli rozbité střechy či auta od krupobití, byly ve srovnání s ostatními škodami relativně malé věci. Takže jsme od samého začátku měli prostor a volné ruce k pomoci ostatním postiženým rodinám mimo naši církev.

Na náš sbírkový účet začaly okamžitě proudit neuvěřitelně štědré finanční dary. To, že i my nakonec budeme moci pomáhat lidem v řádu nikoli statisíců, ale miliónů korun, nikdo z nás nečekal. Jakmile to situace dovolila, vyrazili do postižených obcí naši lidé, aby přinesli první informace pro ty, kteří chtěli nějak pomoci. Hned od prvních dnů jsme tak přinášeli na našem webu a na sociálních sítích neustále aktualizované zpravodajství, které bylo v počátečních zmatcích pro dobrovolníky, modlitebníky a dárce tím nejcennějším.

Naše diakonické středisko potravinové pomoci Nadosah, které má shodou okolností sídlo právě v Břeclavi, se ihned zapojilo do distribuce potravin a někteří dokonce začali dobrovolníkům i vyvařovat a dovážet skvělý guláš.

Vedení obou nejbližších sborů začalo vytipovávat potřebné rodiny, kam budeme směřovat naši pomoc, ať už finanční, materiální či brigádnickou. Dobrovolníkům, kteří se začali sjíždět z celé republiky, nabídli ve sborových budovách možnost ubytování. V současné době, kdy tornádo již zmizelo z titulních stránek novin, proud dobrovolníků výrazně slábne. Nicméně práce je, zdá se, čím dál tím víc. Když jsme se začátkem srpna nabídli na krizovém štábu v Mikulčicích s otázkou „Nepotřebujete na dnešek tři dobrovolníky?“, odpovědí nám byl spontánní výkřik: „Jako sůl!“

Buďme tedy „solí země“ a mysleme na ty, kteří stále žijí v provizorních podmínkách, a naší pomoci si nesmírně váží, byť už o nich denně neslyšíme ve zprávách,