Minulou sobotu jsem něco dělal v kuchyni s manželkou a už v pátek jsem dostal pokyn, že mám jít v sobotu odpoledne do nemocnice. Tak jsem jí to při té práci říkal, že půjdu odpoledne do nemocnice na urologii. Tam jsem odpoledne dorazil, prošel jsem jeden pokoj, druhý, třetí, a nic zvláštního. Bylo to velmi příjemné setkání s pacienty, plné modliteb a rozdávání nových zákonů. Svým způsobem to bylo pro mě uspokojivé, a už jsem se chystal jít domů. Přesto mě něco táhlo dál.
Přiblížil jsem se k dalšímu pokoji, a právě z něj vycházel o trochu starší muž. Nevenoval jsem mu pozornost, ale přesto jsem se přesunul k tomu pokoji. Při pohledu na vizitku jsem zjistil, že mezi pacienty je jeden známý věřící bratr. Jednalo se o 86letého muže, s nímž jsem spolupracoval desítky let. Ptal jsem se sám sebe, zda to může být můj bratr Jan, a když jsem četl jeho jméno a příjmení, potvrdilo se to.
Vracel jsem se k pacientovi, s nímž jsem vedl rozhovor, když se otevřely dveře, a bratr Jan vešel do pokoje. Přistoupil jsem k němu a zeptal se: “Poznáváš mě?” On odpověděl: “Kdo ti řekl, že jsem tady?” “Mám spojení s nebem, ne přes satelit, ale přímo s nebem, a byl mi dán pokyn sem přijít,” řekl jsem. On reagoval: “To je skvělé.” Bratr Jan si lehl a začali jsme spolu povídat. Řekl mi, že se nachází ve velmi těžkém psychickém stavu, a já mu vyjádřil své prožitky. Společně jsme se pomodlili, a byl to opravdu dojemný okamžik, kdy Pán Bůh nás oba překvapil a poskytl duchovní vzpruhu.
Dohodli jsme se, že ho navštívím v pondělí, což jsem splnil, a slíbil jsem mu návštěvu i ve středu. Bohužel ve středu jsem se dozvěděl, že má covid, a tak jsem se rozhodl ho pozdravit pouze z dálky. Při příští návštěvě v pátek jsem zjistil, že jeho duchovní a psychický stav se stabilizuje. V neděli jsem opět přišel, a bratr Jan mi sdělil, že ho převezmou do jedné nemocnice v Kroměříži, kde mu poskytnou 24hodinovou péči. S otázkou, s kým prožije Vánoce, jsem mu řekl, že ho navštívím, protože trávím Vánoce s pacienty již mnoho let.